Členové

Jiří "Dobroid" Lebeda    (* 1959)     dobro, dobroid, mandolína, zpěv 

Jirka je z nás určitě nejvýš, neboť bydlí  ve výšce 810 m n. m. v Suché u Jáchymova na jižním svahu Klínovce ve „Staré pekárně". Z ní však ponechal jenom název a celou ji  přebudoval na rodinný penzion:  https://www.ceskehory.cz/ubytovani/stara-pekarna-sucha.html 

Je z nás nejstarší a také nejmoudřejší, neboť se živí i se svojí ženou Lenkou rostlinnnými a živočišnými bioprodukty z "vlastní zahrádky". Mezi jeho stálou "klientelu", jak je s oblibou a láskou nazývá, patří kravičky a telátka, ovečky a jehňátka, prasátka…  My ostatní k němu proto chováme velikou úctu.  Dřív se Jirka živil sháněním kvalitních kousků dřeva, které opracovával tak dlouho, až z nich nakonec vznikaly vysoce kvalitní mandolíny, kytary a dobra zn. „LEBEDA". Tak kvalitní, že po jeho nástrojích byla veliká poptávka až za „Velkou louží"…  A protože Jirkovi ještě nějaké to ušlechtilé dřevo zbylo, čas od času, jak říká, už jen pro radost, nějaký ten nádherný nástroj ještě vyrobí. Jen jedinkrát se stalo, že z toho nebyla ani mandolína, ani kytara, ale ani dobro. Světlo světa tak spatřil naprosto unikátní originální nástroj, jediný svého druhu na světě, který jsme Jirkovi doporučili nazývat  „DOBROID“. Můžete ho vidět a hlavně slyšet na každém našem vystoupení! Samozřejmě Jirku s Dobroidem.   https://www.mandolins.net/lebeda/  Jako muzikant Jirka prošel řadou kapel, za všechny bych však jmenoval  skupiny Poutníci Praha a Blanket.                         

Pavel "Pája" Hudy    (* 1965)          kontrabas, bezpražcová baskytara, zpěv 

 „Pája" je z nás všech sice nejmenší, ale jenom postavou.  Pokud se hudby týká, je vysokoškolsky vzdělaný a má vlastně jako jediný z nás na to muzicírování „papíry".  A protože už v roce 1988 zdárně absolvoval denní studium na teplické  konzervatoři obor kontrabas, je pro nás nejen největší autoritou po stránce hudební teorie, ale také proto mu do jeho hry na kontrabas, případně na bezpražcovou baskytaru, skoro nikdy nemluvíme. 

Pája je multižánrový muzikant a není mu cizí prakticky žádná hudební oblast, vážnou hudbu, rock, swing, jazz, country a bluegrass nevyjímaje.  Zkušenosti má i z působení v symfonickém orchestru a umí se směle postavit i na dirigentský pultík (ovšem speciálně zvýšený). Díky tomu všemu je velmi vyhledávaným a také oblíbeným muzikantem. 

Časem by měl dostat medaili za zásluhy, neboť  v karlovarském Domově dětí a mládeže vyučuje malé děti hře na kytaru. No a to je spíše poslání, nežli povolání, v každém případě psychicky  nesmírně náročná činnost.  Ale on má ten dar, že dokáže zaujmout,  vysvětlit i naučit. Je vlastně takovým vyhledávačem talentů…   

Odrostlejší děti a dospěláky také učí a zdokonaluje ve hře na kontrabas či baskytaru.                                   

Daniel "Žebrák" Půža    (* 1967)     kytara, zpěv 
Žebráka poznáte tak, že má z nás všech nejdelší vlasy i vousy a to už na první pohled. A když hraje na kytaru, není už vůbec pochyb, že je to ten dlouholetý bluegrassový a swingový „tahoun", zpěvák, a kapelník někdejších Walchařů z Nové Role. 

Také je z nás ze všech nejdisciplinovanější. To je dáno jeho seriózním vztahem k armádě, zbraním a vojenským vozidlům bez rozdílu stáří (snad vyjma husitských vozů, o kterých ještě nikdy nemluvil). Žebrák je totiž aktivním záložákem Armády České republiky. A tak ho teoreticky i prakticky můžete zahlédnout třeba ve Vyškově na vojenském školení, ale třeba taky na Doupově při zimním cvičení, když nocuje na sněhu ve vojenském spacáku… Jak říká, tenhle koníček je jeho druhým  zaměstnáním.  S tím vším souvisí i jeho sběratelská vášeň. Od různých zbraní (např. tank jsme u něj na zahradě ale zatím neviděli) přes uniformy až po vojenská  auta. Ostatně s jedním historickým džípem se často vydává do divoké přírody a prověřuje jeho neustálou připravenost, spolehlivost a výkonnost v terénu..  Také se s ním účastní různých setkání a terénních klání se stejně založenými kolegy po celé republice. My ostatní mu to všechno přejeme a nejsme vůbec závistiví.                                

U Žebráka doma v Nové Roli také zkoušíme. A protože je tam v zimě vždy vzorně zatopeno a útulno, bývá pravidelným posluchačem zkoušek domácí mazlící kocour Romeo. Jestli se tam zdržuje kvůli teplu a nebo kvůli bluegrassu, to zatím nevíme. Nicméně některé členy kapely podezřívám, že se víc než na zkoušku těší na Romea...  

Petr Kugler    (* 1963)      banjo, zpěv

Petr je v kapele ze všech nejdůležitější, neboť včas sděluje ostatním, jestli bude zkouška od 18 nebo od 19 hodin, případně kdy zkouška nebude a proč. Ostatní tak nejsou naštvaní, že nejedou na zkoušku buďto brzo nebo pozdě a nebo úplně zbytečně. Přispívá tak k pohodě a dobrým vztahům mezi všemi členy. Stará se také o webové stránky, i když to nikdy předtím nedělal. Ostatní jsou k němu proto velmi tolerantní…

S banjem si Petr začal až ve svých jednadvaceti letech, tedy ve věku, kdy bylo zřejmé, že z něho pořádný banjista s největší pravděpodobností nikdy nebude. Stalo se to na procházce po Národní třídě v Praze. Tehdy býval hned za budovou Národního divadla bazar s hudebními nástroji. Možná znáte ten pocit: najednou spatříte něco, čemu nerozumíte, nevíte proč, ale podvědomě cítíte, že to musíte mít. A tak, bez váhání a bez ohledu na svůj tehdejší "pokročilý" věk, si zde pořídil svoje první pětistrunné banjo.  Absenci talentu a chabou znalost not nahrazoval nezměrnou pílí a odsouváním školních a jiných povinností a u banja, alespoň jak říká, dokázal trávit i deset hodin denně, pochopitelně k nelibosti rodičů a dalších členů domácnosti, ale také spolubydlících na vysokoškolské koleji.  Kdo někdy bydlel s banjistou, ten ví své. Banjo je totiž nástroj nad jiné pronikavý a hlučný...

Romeo       manažer, mluvčí, maskot

Romeo - bohužel - byl novorolský, v mládí nedomazlený  kocour a patřil Žebrákovi. Jednomyslně byl zvolen naším manažerem, neboť nechyběl téměř na žádné zkoušce, přitom nám ale do hraní vůbec nemluvil. Staral se o naši medializaci a působil také jako náš maskot. Kromě toho jsme se svého času shodli na tom, že bude chytré jej pověřit současně funkcí mluvčího kapely a to hned z několika důvodů:  jednak neřekne nikdy nic, co bysme nechtěli slyšet a také neobhajuje nesmysly. A až na nějakou tu konzervičku nepožadoval nikdy žádný honorář :-)   Ať je mu země lehká a nadále zůstává v našem logu...