Historie 

Během léta 2014 vzniklo seskupení čtyř muzikantů z Karlovarska. Pod názvem BLUETET Bluegrass Band se tak objevuje zcela nová bluegrassová kapela, jejíž polovinu tvoří  dva členové bývalých novorolských Walchařů. Skupina hraje tradiční bluegrass v modernějším pojetí, převzaté i vlastní skladby s českými i anglickými texty, některé se swingovým ale i rockovým nádechem. Účastní se hudebních festivalů a přehlídek, ale pořádá také samostatné koncerty.  

Vzhledem k prozatím krátké historii jsou další řádky určeny pouze pro ty, které zajímá, jak to bylo na samém začátku...

Vznik jakéhokoliv hudebního tělesa je vlastně takovým malým příběhem..Když jsem dospěl k rozhodnutí, že bych se po mé dlouholeté pauze rád vrátil k aktivnímu bluegrassovému hraní, nějakou dobu jsem pátral, kde a hlavně u koho začít. Právě proto, že jsem byl dlouhou dobu mimo muzikantské prostředí, zjišťoval jsem nejprve možnosti a poohlížel se v okolí. Po nějakém čase mi můj kamarád Vláďa nadhodil, že bych mohl zkusit "Žebráka" a dal mi na něho telefon.

    Již někdy v květnu 2014 jsem se u něho telefonicky ohlásil a vzápětí jej navštívil v Nové Roli. Daniel Půža občanským jménem, ale jak jsem vzápětí pochopil, pod tímto jménem ho zná málokdo. A tak jsem si připomněl, co mi za ta léta vypadlo z hlavy. Žebrák je skvělým zpěvákem, doprovodným a sólovým kytaristou, někdejším zakladatelem a kapelníkem dnes již neexistující legendární bluegrassové a swingové skupiny Walchaři. Sedli jsme si na sluncem zalitou zahradu, kde nám romantickou kulisu vytvářelo množství automobilových veteránů a jiných pojízdných prostředků. Během chvíle jsem mu přednesl moji představu dát dohromady na Karlovarsku bluegrassovou kapelu. Zahráli a zazpívali jsme si pár písniček a vzápětí si podali ruku na to, že do toho jdem. 

Základ, tedy kytaru a banjo a dvojhlas jsme měli, zbývala maličkost: mandolinistu nebo houslistu, když ne oba a samozřejmě hráče na kontrabas. A pokud možno, tak všechny zpívající. Kdo zná karlovarský region, ten ví, že je tu nouze o dobré a současně ještě volné bluegrassové muzikanty a zpívající k tomu... Protože já sám jsem byl dlouhou dobu bez aktivního muzicírování a tudíž bez aktuálních vazeb na muzikanty, bylo především na Žebrákovi, aby se po někom poohlédl. A se slovy "o basákovi bych věděl"  hned vytočil číslo na někdejšího spoluhráče z Walchařů:  "Ahoj Pájo, sedím tady s jedním banjistou, zakládáme kapelu. Chceš hrát klasický bluegrass??" Na druhé straně se ozvalo: "Jo, chci !!!" A to jsem ještě vůbec netušil, koho jsme tak vlastně získali. "Pája" je (a nejen dle mého soudu) bezpochyby jedním z nejlepších hráčů na kontrabas a bezpražcovou baskytaru široko daleko.  A proto velmi žádaným muzikantem taky široko a daleko. 

Když jsem od Žebráka z té první schůzky odjížděl, řekl, že ví i o výborném houslistovi, který bydlí sice až v Rokycanech, ale že mu zavolá... V dnešní době a pokud jde o bluegrass, není vzdálenost 100 - 110 kilometrů  Vary - Rokycany žádným velkým problémem (víte, že Flatt se Scruggsem už v 50. letech minulého století najezdili týdně!! kolem 4000 kilometrů??!!). Jenomže někdy se ukáže, že jsou mnohem zásadnější překážky, které nejde ani obejít, ani přelézt, ani zbourat... Ano, v tomto případě měla rozhodující slovo rokycanská manželka... 

Pravdou je, že nikdo jiný na obzoru a už vůbec ne poblíž Karlových Varů v našem hledáčku nebyl. Až na jednoho člověka. Mohl bych ho klidně nazvat esem, jenomže ne v našem rukávu... 

Teď se musím vrátit do roku 1992. Tehdy jsem si nechal postavit mandolínu zn. "Lebeda".  Pan Jiří Lebeda, výborný muzikant (tehdy hráč na dobro u skupiny Blanket) a výrobce těchto nástrojů v jedné osobě. Setkal jsem se s ním tehdy dvakrát. Poprvé, když jsem mandolínu u něho v Praze objednával a podruhé, když jsem si ji vyzvedával. Pak jsem o něm asi před pěti lety náhodou zaslechl, že se přistěhoval někam k Jáchymovu. A na podzim 2013 jsem se náhodou dozvěděl, že hraje s ostrovskými Tuláky... 

V Suché u Jáchymova jsem do té doby nikdy nebyl. Nebylo proč. Ale teď jsem stoupal autem do horské whiskey (čti "vísky") a byl jsem trochu nervózní. Ujel jsem rovných 22 kilometrů, když jsem zaparkoval na louce u Lebedů. Jirka mě přivítal i se svojí manželkou Lenkou (z mého pohledu to bylo důležité).  Když jsem asi po dvou hodinách odjížděl, nervózní jsem už nebyl, protože jsem věděl, jak na tom naše prozatím tříčlenná kapela je. Jiřík mi vysvětlil, že jako vzorný hospodář, starající se o své kravičky, telátka, prasátka, ovečky atd. času nazbyt nemá a navíc hraje s ostrovskými Tuláky, kde mu to vyhovuje. Jasně, do Ostrova je to jen 10 kilometrů... Jediné, co mi slíbil bylo, že se ale na naši zkoušku určitě podívat přijede, jakmile mu čas dovolí... 

Čas Jirkovi dovolil asi za 14 dnů po mé návštěvě a v neděli večer, jakmile se postaral o všechny své "klienty", jak uctivě nazývá svá zvířátka, vyrazil do Nové Role.  Já, Žebrák a Pája jsme tam mívali  již pravidelné zkoušky a Jirka se, jako správný muzikant, objevil i se svými dvěma nástroji...